Proč Francouzi jedí zdravě

Týmy lékařů a výživových poradců všude na světě zhruba před patnácti lety zkoumali příčiny dlouhověkosti Francouzů a důvody, proč míra obezity je v této zemi na nižší úrovni než v okolních zemích a výskyt kardiovaskulárních problémů také výrazně menší než jinde.  Jak oni to ti „Frantíci“ s jídlem vlastně dělají, vrtalo kdejakému odborníkovi na stravování hlavou.

Že by jedli extra dietně? To určitě ne! Tak třeba jenom husí játra, která se tu skoro povinně jedí o Vánocích, to opravdu není nízkotučný pokrm. A slaďoučké zákusky si ve Francii také skoro nikdo neodpírá. A přesto: problémy se zažívacím traktem u střední generace malé, dlouhověkost vyšší než jinde, výskyt infarktu myokardu nízký…

https://www.japantimes.co.jp/life/2017/11/16/travel/luxurious-french-cuisine-heart-osaka/#.Wv68erugeUk

U této výjimky najdeme hned několik příčin. Francouzi i všední oběd dokáží totiž prožívat jako malý rituál, jako vítanou příležitost sejít se u jednoho stolu s přáteli, uvolnit se, popovídat si. Spěch odloží stranou, to dokáží skvěle, obědvají klidně hodinu a půl.  Jídlo občas zapíjejí malými doušky vína – kvalitního vína, v němž bývá vysoký obsah flavonoidů, který svědčí cévám. A poměrně často jedí mořské ryby. Vlastně to jsou jídelní požitkáři. Daleko víc, než velikost porce je v restauracích zajímá, na kterých že to loukách se pásly krávy, které poskytly mléko pro sýr, jenž právě leží na prostřeném stole…

Francouzi mají k jídlu uctivý vztah. V drtivé většině případů v téhle zemi kuchaři a kuchařky nikdy nic odbudou.

Jídlo? Spíše ochutnávání…

Jak již jsme uvedli – stolování je tu malý obřad. Nesmějí při něm chybět třeba dva předkrmy. U pobřeží Atlantiku, a to hlavně v Bretani a Normandii, se zpravidla jako první objeví na stole před strávníky mísa šťavnatých oranžových mušlí vařených v páře, které jsou přímo před vámi posypané šalotkou a petrželí. Nesmí tu ani chybět lahodné bílé víno. Říká se tomu „moules mariniéres“. Tradičním druhým chodem bývá rybí polévka, často servírovaná ještě s malým hrníčkem česnekové majonézy, s hromadou nastrouhaného sýra gruyére a miskou osmahlých kousků křupavého pečiva, které si můžete namazat drůbeží, či jelení paštikou.

http://chefsimon.lemonde.fr/gourmets/chef-simon/recettes/moules-mariniere–3

Připravte se i na to, že samotné hlavní chody bývají ve Francii o něco menší a jednodušší, než jsme zvyklí třeba u nás nebo v sousedním Německu.  Za velkou pochoutku tu bývá považován kupříkladu losos pečený se sýrovou omáčkou, popřípadě rejnok s kapary. Že prý jen samé ryby? A jak jinak? Vždyť Francie má dlouhé pobřeží a je obklopena ze dvou stran dvěma moři.

Mistr Jean – Yves a jeho máslíčko

Další zákonitost: vsadit na luxusní kvalitu a její dodržování se vyplatí. Na Bretaňském poloostrově se pan Jean-Yves Bordier před řadou let rozhodl, že bude vyrábět tradiční máslo nejvyšší kvality, téměř ručním způsobem. Zpočátku to vypadalo, že nebude moci komerčně soutěžit s velkými podniky a nadnárodními korporacemi, ale čas dal jeho nápadu zapravdu.  Z nejlepších stád, z mléka od pečlivě prověřených a dobře ošetřovaných zvířat, vzniká v nepříliš velké výrobně v západní části Francie skvostné máslo. Jeho máslo jde (třeba) na stůl k anglické královně, k prezidentovi Francie, objednávají si ho také nejluxusnější hotely světa, z nichž nejvzdálenější je nejspíš Hilton v Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech.  Na každou miniaturní máslovou homoli, která od Bordiera odchází do tohoto nejvýznamnějšího hotelu na Arabském poloostrově, pracovnice ve výrobě obtisknou známé písmeno „H“ obklopené elipsou. O nejlepších pařížských, ženevských a londýnských restauracích ani nemluvě. Jean-Yves Bordier kromě klasického másla vyrábí ještě kuriózní kousky – třeba máslo ochucené mořskou solí… Pochoutkou je i jeho čokoládové máslo. Pokud si ho tady objednáváte, můžete si dokonce vybrat, jestli ho chcete mít s mléčnou nebo hořkou čokoládou.

Laskomina z Bretaně jménem galette

Narazíte-li v Bretani nebo v Normandii na restauraci označenou slovem creperie, určitě si zajděte dovnitř. Coby aperitiv vám zde nabídnou nejprve „kir breton“ – směs rybízového likéru a cidru, což je jablečné víno. V creperies bývají palačinky hlavním jídlem. Nejdříve se tu objednávají slané galette. Tyto tenoučké placky se připravují na speciálních velkých rozžhavených plotnách. Těsto vytvořené z pohankové mouky se na ně nalije, speciální plochou špachtlí se bleskurychle rozprostře a sotva se zbarví lehce dohněda, rozklepne se na něj vejce, přidá strouhaný sýr, plátek šunky, trochu slaniny či tenkých koleček salámu. Potom se okraje pohankové slané placky ohnou a máme před sebou úhledný čtverec plný dobrot připravený k servírování.

http://www.lifed.com/savory-mushroom-and-goat-cheese-crepes

Slané galette mají ve Francii tradici sahající až do středověku. Zhruba do poloviny 50. let minulého století byly tyto slané placky považovány za jídlo nejchudších vrstev. Ale dnes už galette přesídlily i na slavnostně prostřené stoly významných restaurací. Místo dezertu si v creperiích můžete objednat sladkou palačinku crepe. Na rozdíl od galette se crepe smaží z obou stran. Zatímco galette je měkká a dobře se krájí, crepe je tvrdší, křupavější. Velmi tenká a sladká palačinka po francouzsku se nejčastěji namaže ostružinovou, jahodovou nebo rybízovou marmeládou. Mňam!

Festival palačinek

Víte, že galettes a crepes mají ve Francii dokonce i svou slavnost? Každoročně poslední víkend v září je v městečku Pipriac  (nachází se v Bretani, asi 25 km od Rennes) velký palačinkový festival. Obvykle se sem sjede 160 až 170 kuchařů specializujících se výhradně na palačinky. A také se tu objeví tisíce mlsných a zvědavých turistů z celé Francie i Belgie. Posledně se jich sem sjelo na 8 000!

Ochutnává se, poslouchá se tu hudba, tančí se – a mistři palačinkáři soutěží o nejnápaditější a nejchutnější výtvor ve svém oboru. Rekord mezi palačinkami drží v Pipriaku jedna z předloňska, která měla 99 cm v průměru. Tu byste na posezení určitě nesnědli! Jídlo je pro Francouze prostě slavnost – ať už si tu pochutnávají na čemkoliv.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*